Neodolatelné kouzlo Moskvy
Rudé náměstí
Být v Moskvě a nebýt na Rudém náměstí snad ani nejde. Mnozí místní obyvatelé se sem však podívají jen zřídka. Není výjimkou, potkáte-li Moskvana a on vám poví, že na Rudém náměstí již několik let nebyl. Nemají na to čas a navíc je v Moskvě všechno daleko. Pro každého turistu je však téměř povinností podívat se na hlavní náměstí Moskvy, od roku 1991 zaneseného na Seznam světového dědictví UNESCO. Vždyť právě zde se odpradávna uskutečňovaly nejdůležitější historické události. Jednak zde býval trh, konaly se tu veřejné popravy, aby byly všem na očích, a vyhlašovala se odsud nejdůležitější carská rozhodnutí (konkrétně z vyvýšeného místa nacházejícího se nedaleko od Chrámu Vasila Blaženého, tzv. Lobnoe mesto).
Po přenesení hlavního města do Petrohradu v roce 1712 význam Rudého náměstí opadl. Znovu nabyl své důležitosti v roce 1918 poté, co Moskva získala nazpět status hlavního města. Od té doby se Rudé náměstí využívá k nejrůznějším účelům, třeba k vojenským přehlídkám při májových oslavách vítězství. Jedna z nejsmutnějších vojenských přehlídek se odehrála 7. listopadu 1941, kdy odsud tanky pokračovaly rovnou na frontu.
Rudé náměstí zažilo i sovětskou slávu, po skončení 2. světové války zde byly páleny standardy poražené německé armády nebo v roce 1961 tu jásající davy vítaly Jurije Gagarina po jeho kosmickém triumfu. V dnešní době tu probíhá spousta výstav a festivalů pod otevřeným nebem, v zimě si tu lidé mohou zabruslit na kluzišti, v únoru řádně oslavit masopust a v květnu zhlédnout tradiční májové oslavy. Lépe je však uvidíme na obrazovkách, jelikož vstup na Rudé náměstí je při oslavách určen především pro VIP
Chrám Vasila Blaženého
Pohádkový, barevný, pro někoho snad kýčovitý, připomínající kornouty zmrzliny, ale bezesporu nejznámější chrám Moskvy má dva názvy (chrám Vasila Blaženého a Pokrovský chrám na rvu) a je opředen spoustou legend. Byl postavený na příkaz Ivana Hrozného v letech 1555–60 jako připomínka vítězství nad Kazaňským a Astrachaňským chánem. Podle jedné verze jsou jeho staviteli dvě osoby, Postnik a Barma, podle druhé se jedná pouze o jednoho člověka jménem Postnik Barma Jakovlev. Legenda praví, že po dokončení chrámu dal Ivan stavitele oslepit, aby už nikdy nemohl(i) postavit podobné dílo. Kolik stavitelů dal Ivan oslepit, se už asi nedozvíme, ale v množství lidí, kteří kvůli tomuto krutovládci přišli o život, je už jeden oslepený navíc jen jako kapka vody v oceánu…
